ZÁKAZ MOBILŮ VE ŠKOLÁCH
OMEZENÍ SOCIÁLNÍCH SÍTÍ
V poslední době se rozběhla mohutná diskuse kolem zákona o plošném zákazu mobilů na školách. Přesnější je „chytrých mobilních telefonů“. Proč toto upřesnění a „slovíčkaření“? Telefon byl vynalezen pro telefonování, tedy hlasové spojení mezi lidmi na dálku. A klasický – tlačítkový – mobilní telefon plní přesně tu základní funkci, ke které byl telefon určený.
Chytré telefony sice mají funkci telefonování, ale dnešní mladá generace ji využívá až na posledním místě. Hlavní motivací mladistvých mít smartphone, bez ohledu na věk a vzdělání, je v dnešní době o tom být „IN“, o čím dál větší fascinací AI, mít k dispozici téměř neustále digitální hry, sledování filmů, krátkých videí, podcastů a hlavně, nadužívání a věnování obrovského množství času „a/sociálním“ sítím. Takto dnes tráví volný čas, celé hodiny, se smartphony nejenom děti, ale i dospělí - tedy rodiče, kteří jsou právě těmto dětem vzory. Alarmující je, že tyto technologie – a hlavně „a/sociální“ sítě – mají, kromě beze sporu jistých výhod, prokazatelně závažný negativní přímý dopad na chování lidí, na neschopnost vytváření sociálních vztahů mezi dětmi i dospělými.
Každý den vidím ve své ordinaci, nebo ve zlínské nemocnici, kam kvůli fatálnímu nedostatku dětských psychiatrů jezdím ordinovat, ale i v běžném životě, jak se zásadně narušil ten nejdůležitější vztah matky a dítěte, a to už od kojeneckého věku. Je běžné, že maminka v rukách „šudlá“ mobil a miminku, a to i v kojeneckém věku, dá do kočárku tablet nebo mobil. Už v takto nízkém věku, dětem vlastně nezbývá nic jiného, než, stejně jako maminka, „šudlat“ bezmyšlenkovitě obrazovku. Jak může proběhnout onen tolik důležitý tzv. attatchement, nebo-li ranné přilnutí dítěte k matce? Jak se rozvíjí u samotné maminky onen primární mateřský pud, když místo svému dítěti věnuje svoji „lásku a pozornost“ svému mobilu? Tento, zatím nikým nepopsaný a v médiích absolutně nezachycený fenomén digitální doby, se dle mého sekundárně projevuje de-socializací - resp. rozbitím vztahů. Vidím to denně v ordinaci, je to vidět v rodinách a i ve společnosti.
Vyústěním je asociální, sebestředné, egoistické, manipulativní, agresivní a parazitické chování dětí. Vidím tady paralelu termínu „deprivanti“ kolegy pana doktora Koukolíka (viz jeho publikace). Nejsou to deprivanti, jak původně používal také prof. Matějčka, pro zanedbané děti ze socioekonomicky znevýhodněných rodin, dětí z vyloučených lokalit. Dnes už pro tuto část dětí používám termín „digitální deprivanti“. Jsou to děti napříč celou společností, bez ohledu na vzdělání nebo socioekonomický status. Jsou emočně a sociálně zanedbané. Jejich rodiče jim digitální drogy doslova servírují, protože sami rodiče jsou digitálně závislí, ač si to neuvědomují, nebo si to nepřipouští. Projevuje se to klasickou bagatelizací, jakou všichni známe u feťáků nebo alkoholiků – „vždyť je to jen sklenička večer, mám to pod kontrolou“. V případě mobilů rodiče chybně argumentují „přece potřebuje být v kontaktu s kamarády, nebude přece sám, ještě by ho šikanovali...". Zdůrazňuji, že si nemyslím, že by využívání digitálních technologií primárně k učení vedlo k asocializaci – deprivaci, oploštění empatie, soucitu, sounáležitosti. Hovořím o nadužívání a neregulovaném čase na sociálních sítích a ve virtuálním světě.
Zákaz mobilů ve školách nebo nutnost mobilů pro výuku
Je potřeba rozlišovat, k čemu a jak má být mobil nebo tablet dětmi používaný. Naprosto respektuji vývoj technologií. Dnes již nejsou žákovské knížky, ale školy používají školní aplikace, díky kterým řeší kompletní komunikaci s rodiči a samotnými žáky. Toto je naprosto jasné využití digitální technologie pro práci = školu. Známky, omluvenky, úkoly, zprávy rodičům.
Smartphony jako pervitin nebo heroin
Dostáváme se tak do poněkud paradoxní situace: děti a mladiství mají ze zákona zákaz vstupu do heren. Ale tyto herny jim rodiče kupují přímo domů, do dětských postýlek, kočárků, pokojů. A co je na tom ještě horší, je fakt, že děti na tyto digitální drogy a herny nepotřebují peníze. Vše poslušně platí rodiče. Absurdní situace: kupte dítěti gram pervitinu, přineste jej domů, dejte mu ho na talíř a přineste do dětského pokoje. Že je ta představa mimo realitu? Tak přesně to děláte s mobilem, pokud dítě přitom cíleně a důsledně neregulujete. Dnes již víme, že v mozku se aktivují naprosto stejná centra a dráhy, jako u feťáka, který si vezme tvrdou drogu. Jen tady je to mobil v dětském pokoji a vy rodiče, bohužel, nevidíte to, co se děje v mozku vašeho dítěte.
Poruchy vývoje mozku dítěte v přímé úměře s časem na mobilu nebo tabletu
Neurovědy a moderní zobrazovací metody již několik let, v různých medicínských studiích po celém světě, jasně ukazují a potvrzují strukturální a funkční poškození rozvíjejícího se mozku dětí a adolescentů. Ale taky u mozku dospělých je prokázáno „vypínání již funkčních okruhů-drah“ v přímé souvislosti s časem používání chytrého telefonu nebo tabletu. První, co vezme závislost na drogách, a to i digitálních drogách, je sociálno. To, co z nás dělá lidské bytosti, schopné empatie, vytváření vzájemných vztahů (rodina, přátelé, partnerské vztahy) a schopnost chápat sociální heirarchii ve společnosti (škola, práce, chování ve společnosti).
Poškozování biologického vývoje mozku nadužíváním digitálních technologií
V čem je tedy z pohledu laika onen „zakopaný pes“? Je zásadní si uvědomit, že naše chování je vždy výsledkem vrozených vlastností a neuroplasticity mozku – vývojové, adaptační a kompenzační. U dětí je jasně geneticky časovaná a řízená vývojová synaptogeneze mozku (propojování neuronů v mozku), kterou popisuje vývojová psychologie. Bez výjimky platí pravidlo, že co se nestihne v určitém vývojovém období, tak se už nikdy plnohodnotně nedovyvine. Jinak řečeno: v daném citlivém období (vývojově, nebo situačně) jsou rozhodující na síťování a funkční propojování různých oblastí mozku vnější vlivy – úrazy, nemoci, výchova, zvyklosti, tradice, kultura, životní styl… a veškeré další vjemy, které vás napadnou… dnes ještě digitální technologie. To všechno se později odráží v dovednostech, schopnostech, životních zkušenostech, postojích, vztazích. Pokud tento biologický vývoj "vypnete" mobilem, který svému dítěti dáte, bude to mít důsledky v budoucnu. Tak to prostě je. Čistá biologie vývoje mozku.
Tento základní biologický atribut – fakt, že co všechno má přímý vliv na vývoj struktury a funkce mozku by si měli uvědomit nejen rodiče, ale zejména všichni dnešní nekritičtí „spasitelé“ dětí, respektive „spasitelé světa“. Než vynesou nějaký názor, vřele všem doporučuji, aby si alespoň na laické úrovní dostudovali exaktní informace a data o biologickém vývoji a fungování mozku, tedy i o jejích vlastním mozku. Je nutné, aby ve společnosti hlasitě rezonovala základní informace o biologickém poškozování mozku, neregulovaným nadužíváním a zneužíváním digitálních technologií. Pak snad dojde na kritický postoj k těmto „spasitelům světa“, kteří neustále zcela nesmyslně hájí právo na bezbřehý, neřízený a neregulovaný přístup dětí k návykovým látkovým i nelátkovým sociálně škodlivým aktivitám (například neustálá bagatelizace vlivu sociálních sítí, AI nebo chytrých telefonů na děti).
Je veřejně dostupný videozáznam z poměrně nedávné konference premiéra ČR na toto téma - zákaz mobilů a vliv digitálních technologií na děti. Vystoupil tam speciální pedagog a nesouhlasil s plošným zákazem mobilů a sociálních sítí do 16ti let. Uvedl naprosto neuvěřitelný „argument“, kterým chtěl podpořit digitální technologie pro děti. V nějakém průzkumu mezi dětmi vyšlo, že „až 60 % dětí označilo AI za svého kamaráda“(?!) Speciální pedagog převzal rétoriku dětí a jejich iluzi, že AI - neboli vždy vstřícný program - robot je "kamarád"! Spíše to vypadá, že je AI kamarád i pro tohoto speciálního pedagoga. Co správně mělo speciálnímu pedagogovi okamžitě vyskočit, jako obrovský vykřičník, že je něco špatně? Svědčí to o zásadní nevzdělanosti tohoto speciálního pedagoga, když neví nebo nechce chápat, že sociální vztahy "kamarádi" nikdy nebyly a nebudou na obrazovce. Že je to jenom únik z reality a prostá náhražka. Právě nadužívání digitálních technologií vede prokazatelně k organickému/biologickému poškození vyvíjejícího se mozku. Právě tento věcně chybný „argument“ dokazuje naprosté nepochopení, neznalost a falešnou interpretaci celé situace. Proč dítě označí za kamaráda stroj? Proč nemá reálné sociální vztahy? Jedná se o přímý důkaz desocializace a sociální samoty dítěte. Je to situace, kdy dětský psychiatr nebo dětský klinický psycholog okamžitě zpozorní. Takový mozek (dítě nebo i dospělý) má kromě vytvořené závislosti také typické symptomy: je unavený, vyčerpaný, je vzteklý, nechce pracovat (učit se), má špatné vztahy, má špatnou náladu, nic ho nebaví, neumí navazovat vztahy a odmítá se vzdát své digitální drogy – dle speciálního pedagoga „kamaráda“. Takže naprosto alarmující číslo, kdy 60 % dětí v dotazníku uvede, že „AI je kamarád“, je pro dnešního speciálního pedagoga argument, proč dětem chytré mobily neregulovat.
RODIČE - PŘIZNEJTE SI JEDNU PODSTATNOU VĚC
Pokud dnes koupíte dítěti smartphone a při jeho aktivaci zadáte skutečné datum narození, pro ilustraci si vezměme příklad, kdy v době aktivace zařízení je dítěti méně než 13 let, tak už samotné zařízení a veškeré aplikace, hry nebo sociální sítě jsou v základním režimu blokované. Do takového zařízení bez rodičovského hesla nestáhnete téměř nic. Dítě si bez rodičovského zámku ani nepřidá nový kontakt do telefonu. Volání nebo sms, které nejsou od již vytvořeného kontaktu, nelze přijmout nebo přečíst. Takto omezené zařízení nepustí dítě ani na Google nebo YouTube. Některé zařízení mají v základním nastavení denní omezení času u obrazovky. Jsou lehké rozdíly mezi systémy iOS a Android, ale jsou pouze kosmetické. Dívejme se na podstatu věci a ne na zástupné výmluvy.
Smartphone pro jeho plné nebo aspoň rozšířené využití musí aktivně odblokovat rodič.
Takže pokud vidím dítě, evidentně pod 13 let, jak točí videa na sociální sítě (instagram, tiktok, snapchat a další) tak buď toto museli aktivně rodiče odblokovat nebo při aktivaci museli rodiče vědomě nastavit jiné datum narození. A nebo, což je úplně nejhorší, rodiče nemají vůbec ponětí, že jejich dítě jakýmikoliv způsoby obchází pravidla, kdy si vytváří účty se smyšlenými údaji, aby překročilo různá omezení věkových hranic.
Program digitální detoxifikace funguje bez nutnosti medikace
Další část příběhu dnešní doby je, že rodiče digitál dítěti doma nevezmou nebo aspoň smysluplně neregulují. Proč? Teď vyjdu z vlastní klinické praxe a zkušenosti v ambulanci: u těchto dětí je na tom vždy alespoň jeden rodič s digitální závislostí stejně. Jakákoliv polemika je zbytečná. Mám to denně v ambulanci. Cílený program „digitálního detoxu“ u mých dětských pacientů už téměř 10 let úspěšně řeší tuto problematiku. Tedy 10 let před tím, než na to zareagoval politický systém, aby tento problém plošně pomohl řešit. Skokový nárůst byl s nástupem doby po Covidu. Chcete konkrétní příklad a vývoj v čase? V mém programu „digitálního detoxu“ u mých pacientů odeznívají depresivní a úzkostné symptomy, přestává sebepoškozování. To vše bez antidepresiv a antipsychotik, bez diagnózy - hraniční porucha osobnosti. Stačí prosté zablokování nadužívání digitálu, tedy digitální abstinence. Výjimka je jenom práce do školy (úkoly) a pod kontrolou rodičů, max hodina denně, a to na 3+3 měsíce. 3 měsíce opravdu natvrdo jen škola. Následně 3 měsíce s nějakým vlastním časem – to je ta hodina denně. Kdokoliv z vás, kdo je dostatečně odvážný toto udělat, pokud na dítěti sledujete výše zmíněné symptomy, zkuste to sami. Nepotřebujete psychiatra na to, aby vaše dítě nebylo na mobilu a na to, abyste s vaším dítětem byli vy a jeho skuteční kamarádi. Všichni spasitelé, kteří vám tvrdí, že zákazy nic neřeší, mohou stejně tak propagovat zrušení plošného zákazu kouření, prodeje alkoholu a dalších drog dětem do 18 let. Dle mého plošný, ale specifikovaný a cílený zákaz návykových látek a regulace digitálu může jen pomoci. Rozhodně to nic nezhorší, oproti dnešnímu stavu. Naopak to pomůže předcházet duševním poruchám a dissociálnímu vývoji dětí, což je dobrý předpoklad, aby další generace byla opět lidská, plně sociálně a emočně funkční, pracovitá, zodpovědná a úspěšná.
Proto vítám a jsem plně pro plošný zákaz chytrých telefonů na základních školách a zákaz a/sociálních sítí pro děti do 16 let. Je to alespoň nějaký krok, jak zastavit sociální infekci digitální deprivace a závislosti nejenom u dětí, ale i u jejích rodičů – vás dospělých – cestou sebereflexe. Je to cesta, jak zásadně přispět k odolnosti dnešní generace dětí. Je to samozřejmě práce a zodpovědnost hlavně rodičů, ale také stát má rodičům vytvořit alespoň základní podmínky, odpovídající době a trendům, které rodičům pomohou. Lékaři a vědci po celém světě již minimálně 5 let nahlas říkají, jak moc jsou tyto neregulované technologie pro děti biologicky škodlivé. A je zajímavé vidět, jak politici v některých státech dokáží reagovat v rámci možností rychle (Austrálie, Nový Zéland, Francie, Slovensko), ale v jiných zemích (a k mému překvapení v tomto případě i u nás v ČR konkrétně), to trvá z nějakého důvodu nesmyslně dlouho. Jako bychom se politicky báli udělat správný krok, protože co když nám to vezme politické body. Ale toto není politika. Tady přímo hazardujeme s duševním zdravím našich dětí. S duševním zdravím budoucích dospěláků.