MUDr. JAROSLAV MATÝS
pro média
8. 12. 2024
DOSTUPNOST PSYCHIATRICKÉ PÉČE PRO DĚTI - V PRAXI
Toto je reálná každodenní agenda dětských psychiatrů v terénu = mimo specializovaná lůžková pracoviště v nemocnicích, což nepovažuji za “dostupnou péči”. Toto je výsledek politické "reformy" psychiatrie v Česku. Přímý přenos demontáže dětské psychiatrie, pod politickým pláštíkem "reformy". Tento stav je, bohužel, za plné účasti volených představitelů dětské a dorostové psychiatrie.
Z emailu maminky, která hledá dětského psychiatra pro svého syna:
Dobrý den pane Matýsi,
obracím se na Vás s velikou prosbou o přijetí syna do psychiatrické péče…Jsem díky synovi (12 let, předčasný porod 26.týden, vícečetný handicap, mentální i fyzické postižení, multioborová péče) denně ve velmi těžké situaci, kdy už nevím, co dále. Pravděpodobně díky nástupu puberty jsme já a jeho mladší bratr denně vystaveni velmi agresivním útokům, situace je už nezvladatelná, nutně potřebujeme jako rodina pomoc, a to správným nastavením medikace…Velmi prosím o přijetí do péče. Vím, že situace v kraji je, co se týká psychiatrické péče, zoufalá, půl roku se snažím díky agresi syna psychiatra najít, ale marně…Jsem se syny sama, pracuji, musí existovat nějaké řešení, abychom mohli normálně fungovat a nebyli denně vystaveni agresi. Musí existovat nějaké řešení, je otázka každého dne, kdy se stane neštěstí.
Pracující maminka, samoživitelka, která pečuje o své děti, je takto zoufalá. Pominu-li, jak je možné, že v rámci politicky a mediálně propagované "multioborové péče", se takovéto dítě dostává k psychiatrovi až ve 12 letech, musím se ptát: CO SE DĚLO S REFORMOU PSYCHIATRIE POSLEDNÍCH CCA 10 LET? Prosadil jsem s ředitelkou MUDr. Hodkovou, aby do reformy psychiatrie byla zahrnuta i dětská psychiatrie. Jako předseda Asociace dětské a dorostové psychiatrie a předseda Výboru sekce dětské a dorostové psychiatrie Psychiatrické společnosti jsem stanovil jednoznačný cíl = základem reformy bylo navýšit počty lékařů v terénu a dostat nás blíže k dětským pacientům. Kalkulačně jsme měli dosáhnout stav 2 pedopsychiatrů na 100 tisíc obyvatel. Dnes se ukazuje, že po mém odstoupení ze všech funkcí (není pravda, že jsem byl odvolán) na reformě parazitovaly zájmové politické ziskové organizace. Představitelé psychiatrie nedokázali ubránit obor psychiatrie, jako obor lékařský/medicínský. Dnes o „reformě“ může mluvit pouze člověk, který vědomě přehlíží vytunelované peníze v řádech miliard korun, které místo do reformy dětské psychiatrie odtekly sociálním službám, ziskovým neziskovkám a zájmovým organizacím. Tyto léta vytvářely tlak a mediální dojem, že nahradí dětské psychiatry, protože přeci psychiatři děti stigmatizují a dokonce je i dopují léky… A toto je výsledek. Dětští psychiatři jsou dnes exkluzivní zdravotnickou službou a ne odborností prvního kontaktu s maximální dostupností. Zoufalí rodiče, bezradní politici a úředníci, kteří nechtějí veřejně přiznat totální destrukci našeho oboru a odpovědnost za ohrožení zdraví dětí po celé ČR.
Máme boom sociálních sítí, umělé inteligence a chytrých telefonů, které prokazatelně u dětí zastavují a narušují biologický vývoj mozku = nevratné změny, kdy z nich vyrostou dospělí lidé s nižším IQ. Kdo toto dneska popírá a říká, že je skvělé pokud mají děti k těmto věcem “neomezený” přístup, protože "svoboda a právo dětí”, přímo přispívá k poškozování duševního zdraví dětí. Ale tito nikdy neponesou odpovědnost, protože “jen řekli svůj názor a přeci za děti nesou odpovědnost rodiče”.
Dotyčné mamince bych měl v kontextu reálné situace v dětské psychiatrii odpovědět, že se otevírají různá centra v Praze. Že je to z Ostravy celkem dobře dostupné vlakem i autem. Sice nevím, jaký lékař tam bude, když pedopsychiatři prostě nejsou a nebudou (víme, kolik jich obor studuje a jak dlouho trvá vzdělání pedopsychiatra), ale centrum bude tak jako tak stát.
Nejspíše úředníci a politici přetáhnou další kolegy z terénu a vyreportují, jak skvěle je v Praze dostupná péče. Ale to pouze za cenu dalších nových mezer v dostupnosti péče v terénu, v primárním ambulantním segmentu (co nejblíže k rodinám a dětem). A už dnes jsou okresy, kde pedopsychiatr není a reálně v brzkých letech nebude.
Jezdím ordinovat do Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně. Kdybych to neudělal, nejspíše skončí psychiatrická péče ve Zlínském kraji a nebude schopna zajistit ani konziliární péči. Moje 2 dny v měsíci zachraňují naprostou devastaci dětské psychiatrie na Zlínsku.
Pro bližší obrázek, jak to aktuálně vypadá v Moravskoslezském kraji:
-
1,2 milionu obyvatel = 200-240 tisíc dětí
-
Fakultní nemocnice Ostrava - 2 dětští psychiatři
-
Psychiatrická nemocnice Opava - 2 dětští psychiatři
-
Ambulance (tam, kde nás lidé potřebují denně) – 6 dětských psychiatrů
-
V důchodovém věku - 1
-
Náhrada za nás - NENÍ
Pokud bychom se měli držet kalkulace reformy psychiatrie, aby byla zajištěná dostatečná minimální dostupnost psychiatrické péče pro děti a dorost, mělo by být v terénu (v ambulancích) aspoň 12 pedopsychiatrů + lékaři v nemocnicích.
Nevím proč lidé ve funkcích, odpovědní za obor dětské a dorostové psychiatrie, nejsou pro média a novináře takovými odbornými autoritami, aby vystupovali a vyjadřovali se k problémům duševních poruch dětí a dorostu s pravidelností, jako v médiích vystupuje kde kdo, mimo náš obor. Mrzí mě, že novináři a média díky tomu téměř nekomunikují s námi, dětskými psychiatry. Ale zato se o našem oboru vyjadřují do médií všichni ostatní, ale téměř nikdo z dětských psychiatrů. To není cesta, jak zvýšit povědomí a prestiž našeho oboru a naše terapeutické úspěchy. Tento stav je bohužel výsledkem absolutně nevhodně vedené, až téměř zpackané, reformy dětské psychiatrie současnými „reformátory“.
12. 10. 2023
Dokument "Co je ti? Nic!"
https://www.ceskatelevize.cz/porady/15422105201-co-je-ti-nic/
S velkým očekáváním jsem zhlédnul dokument na ČT 2 "Co je ti? Nic!", o stavu dětské psychiatrie. Konečně reálný obraz příkladů efektivní léčby duševních poruch u dětí a dorostu. Konečně dokument, který snad pomůže změnit pohled na dětskou psychiatrii. Konečně odvážní tvůrci, kteří ukazují, že pedopsychiatři nemocné děti neintoxikují, nedopují drogami, necpeme do nich léky, netlumíme je, neděláme z nich „feťáky“ na prášcích, nezavíráme je do klecí a nedržíme je v drápech. To vše o pedopsychiatrii a pedopsychiatrech dlouhé roky šíří, v mediálním prostoru, formální i neformální antipsychiatricky orientované, nekvalifikované „ziskové“ neziskovky. Právě tyto „ziskové“ neziskovky a jejích představitelé, se mnoho let živí právě na neléčených dětských pacientech a na jejich rodinách. Infiltrovaly také naše školství a dnes svým sociálním podnikáním plně ovládly trh se sociálními službami.
V první řadě, nahlas a veřejně, děkuji paní Vendule Pizingerové a jejímu fondu Kapka naděje, že něco takového natočili. Konečně dostal někdo odvahu upozornit na naprosto zdevastovaný stav oboru dětské psychiatrie v České republice. Je pro mě zarážející, že tuto aktivitu vytvářejí lidé, kteří vlastně s naším oborem nemají nic společného. Přesto ale i laici už dnes pochopili, v jak váženém stavu dětská psychiatrie je. Ale ti skutečně odpovědní za dnešní stav léta mlčí, mlží a skrývají se. Absolutně nezvládají jednání s politiky, lobbisty a zájmovými skupinami a bojí se vystupovat v médiích, hlavně „aby na nás nikdo neútočil“.
V době, kdy jsem byl předsedou Asociace dětské a dorostové psychiatrie, počet dětských psychiatrů rostl a zájem o obor byl mezi studenty medicíny vysoký. Sám jsem v atestačních komisích seděl a mnoho nových a mladých dětských psychiatrů jsem osobně měl tu čest odatestovat. Současně jsem velmi nahlas upozorňoval na skryté a pak už naprosto neskrývané tlaky a pokusy nelékařských zájmových skupin, parazitických nelékařských spolků a antipsychiatrických uskupení a na ně samozřejmě napojených vysokých úředníků, vysát z chystané reformy dětské psychiatrie peníze. Snažili se skutečně profesionálně, s mediálními matadory, spřátelenými novináři a spojenci, mě osobně a obor dětské psychiatrie veřejně dehonestovali, uráželi a ponižovali. Dle nich jsem byl já ten neodborník a já byl ten, kdo brání reformě péče o dětské psychiatrické pacienty. Přestože iniciátorem reformy v jejím počátku jsem byl právě já, tak proč bych tomu sám bránil. Tak jsem před 5 lety sám a dobrovolně opustil všechny bezplatné funkce a pozice a se zájmem čekal, co nám tedy ti „odborníci“ a noví představitelé dětské a dorostové psychiatrie předvedou.
Celý dokument popisuje naprosto zdevastovaný obor, který by právě naopak dnes měl být jedním z nejdůležitějších. Dnes je nad slunce jasné že se na generaci naších dětí a vnuků se valí ze všech stran různá nebezpečí, poškozující duševní zdraví více, než kdykoliv jindy. Také rodiče si s tímto trendem neumí příliš dobře poradit a i oni potřebují pomoc. A nemám zrovna klidné spaní, když si představím, že mnoho z dnešních dětí, by měly za 15-20 let umět vytvářet hmatatelné hodnoty společnosti a měly by se postarat o své rodiče - důchodce.
Bohužel ale, musím konstatovat jeden zásadní fakt. V tomto prvním a přelomovém dokumentu nebyla ani jediná zmínka o tristní situaci v běžné ordinaci dětského psychiatra. Tady denně řešíme dilema a jsme trvale na hraně zákona. Které dítě je v tak těžkém stavu, a co je už tak akutní, že dítě vezmeme do péče okamžitě!? My, ambulanti, jsme v tom absolutně sami. Pod tlakem rodičů, škol, OSPODu, policie, soudů, ale taky kolegů pediatrů, dětských neurologů. Naštěstí, na základě osobních vztahů máme pochopení u primářů dětských oddělení spádových psychiatrických nemocnic, když je požádáme o pomoc a hospitalizaci pacient na přeplněné oddělení.
Ano, je krásné vidět nová oddělení, jako například ve FN Ostrava. Realitou ale taky je, že v této nemocnici několik let nepřijímají nové pacienty do ambulantní péče dětské psychiatrie. Jsem rád, že dojde i na rekonstrukci ve FN Motol, a to právě díky Kapce naděje, což je současně obrovská ostuda pro stát, že to nechal dojít tak daleko, kdy podmínky našeho špičkového pracoviště, jsou i pro děti nedůstojné. Projekty téměř utopických Center duševního zdraví pro děti nebo mediálně honosné Multidisciplinární týmy? K tomu prosby alespoň o to, aby lůžka zůstala v objemu, na kterém jsou, aby se aspoň teda nerušila? Honosné sdělení o vybudování lůžkové části dětské psychiatrie ve všeobecné fakultní nemocnici v Praze? Všechno toto je naprosto k ničemu. Už dnes prostě nejsou lidi – konkrétně ti klíčoví - dětští a dorostoví psychiatři, nejsou dětské psychiatrické sestry. Nemluvě o tom, že se deficit lékařů v nejbližších letech ještě výrazně prohloubí. Jaká je totiž realita? Studium lékařské fakulty 6 let, studium oboru dětské psychiatrie na IPVZ dalších 5 let. Jinak řečeno, než do terénu, do ambulance, do nemocnice, do utopického CDZ, dostanete dětského psychiatra, trvá to minimálně 11 let. A to nemluvím o potřebě nových dětských klinických psychologů. Není ale náhoda, že do „center“ a „multioborových týmů“ je přehršel aktivistických zájemců a budovatelů Potěmkinovských projektů, z řad nezdravotnických profesí. To je jako budovat reformu důchodového systému bez ekonomů, ale pro puberťáky.
Reformu dětské a dorostové psychiatrie, jsem před lety s nadšením osobně prosadil a angažoval se na ministerstvu zdravotnictví s představou, že se prioritně vybuduje základní zdravotnická kapacita a síť dětských a dorostových psychiatrů a dětských klinických psychologů. Až pak se budou rozvíjet následné návazné služby. Dnes je jasné a dokument to ukázal v plné nahotě, že dětská a dorostová psychiatrie je naprosto zdevastovaná, že je zborcená síť primární pedopsychiatrické péče. Finance jsou dávno rozebrané mimo rezort ministerstva zdravotnictví, mimo dětské psychiatry. Neexistuje naprosto žádný program, který by zvýšil atraktivitu oboru už v průběhu studia medicíny. Neexistuje žádný plán na zatraktivnění oboru pro lékaře, aby měli zájem v tomto oboru pracovat. Představitelé psychiatrické společnosti a vedení dětské psychiatrie naprosto nezvládli svoji úlohu. Nechali se zatlačit zájmovými skupinami a politikařením do role přisluhovačů a pouhých přísedících u stolu, kde se rozhodovalo budoucnosti oboru. A dnes někteří zodpovědní představitelé Asociace dětské psychiatrie a Sekce dětské psychiatrie vystoupí v dokumentu jako ti, kterým je ubližováno. Očividně stále nepochopili, že vyjednávání podmínek a jednání s politiky, se zdravotními pojišťovnami, se „ziskovými“ zájmovými neziskovkami, není psychoterapeutický pohovor. Nepochopili, že je to v první řade litý boj o finance, o respekt k odbornosti, o důstojnost našeho oboru a o boj za naše dětské pacienty a jejich rodiče
.
A to je obraz toho, proč jsou náš obor a naši pacienti na tom tak, jak dnes jsou…
Na závěr děkuji všem skutečným kvalitním neziskovkám a jejích odborně vzdělaným zaměstnancům za kvalitní práci s našimi pacienty a za korektní spolupráci s námi, dětskými psychiatry. Mám jich ve svém okolí dost a znám jich dost z celé ČR. Tady naštěstí nepotřebujeme prázdné politické projekty typu „multi…“ „centra…“ a podobné utopie. Bohužel, právě tyto kvalitní organizace není moc slyšet. Bojí se mluvit nahlas, aby dostaly alespoň nějaké dotace na svůj skutečně neziskový provoz. U moci jsou stále antipsychiatrická, lékařsky neodborná hnutí. Doplácejí na to dětští psychiatři a jejich dětští pacienti.
28. 8. 2023
32. ekonomické fórum - dětský psychiatr v panelové diskuzi
Je mi velkou ctí, přijmout pozvání a účastnit se 32. ekonomického fóra v polské Karpaczi, ve dnech 5. – 7. září 2023. Byl jsem velmi příjemně překvapený a potěšený, že se organizátoři této velké mezinárodní události rozhodli oslovit dětského psychiatra. Jsem hrdý na to, že mohu náš obor a jeho společenský význam, reprezentovat na úplně nové platformě, než na jaké jsme my lékaři / psychiatři zvyklí.
Letošní ročník ekonomického fóra nese název „New Values for the Old Continent – Europe on the Threshold of Change”.
V panelové diskuzi, které se účastním, je jedním z témat „Smartphone – a Good Servant but a Bad Master”. Téma, které jsme my, psychiatři, definovali už během covidové pandemie, v době, kdy se mylně v médiích různí samozvaní odborníci domnívali, že lockdowny způsobily dětem a žákům deprese. V drtivé většině případů se tak ale projevovala narůstající závislost na elektronických zařízeních. Závislost srovnatelná se závislostí na tvrdých drogách. Závislost, v dobré víře a z neznalosti prostředí internetu, sociálních sítí a online her, přímo podporovaná rodiči.
13. 4. 2022
Otevřený dopis generálnímu řediteli ČT a Radě ČT
Neustále dochází k cílenému a manipulativnímu vyvíjení tlaku na veřejnoprávní médium. Všichni, kdo stihli shlédnout dokument Infiltrace - Obchod s nadějí, měli možnost vidět nejen zcela neodborné zacházení s nemocnými dětmi, ale také řadu dalších, ne zcela standardních způsobů chování a fungování zapsaného spolku, který se prezentoval, jako odborně způsobilý v péči o nemocné dětské pacienty. Hodně věcí se mezitím dalo do pohybu, ovšem stále je jakási snaha, zamést věci pod koberec, což z pohledu péče o duševní zdraví dětí, je z mého pohledu zcela neakceptovatelné.
28. 10. 2020
Medaile Za zásluhy I. stupně
V den naší státnosti jsem byl panem Prezidentem ČR poctěn udělením státního vyznamenání, medailí Za zásluhy 1. stupně (za zásluhy o stát v oblasti výchovy). Udělení státního vyznamenání bylo osobním rozhodnutím pana Prezidenta, který si všimnul mé práce, postojů a názorů. Nebyl jsem navržený Poslaneckou sněmovnou, Senátem ČR, ani žádným občanským sdružením nebo jednotlivcem. Udělení státního vyznamenání je spojené čistě s mojí profesní a odbornou činností v oboru dětské a dorostové psychiatrie. O to víc si této pocty vážím.


21. 9. 2020
Dnes abdikoval ministr zdravotnictví pan Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch
Byl jsem prvním z dobrovolných expertů ministerstva, kdo odmítl, aby ho ministr, jako jednoho ze zakladatelů reformy dětské a dorostové psychiatrie, dobrovolníka, veřejně dehonestoval a znevažoval jenom proto, že za tím byla zakázka úzké, ekonomicky provázané, skupiny lidí. Jak se ukázalo, byla to první veřejná demonstrace síly, když se dělá politika podle PR poradenství a podle instrukcí shora.
Dalším, kdo si zažil stejný algoritmus (aneb, jak se zbavit profesionála, který neustupuje a neohýbá odborné postoje politickým tlakům) a se ctí sám odešel z ministerstva zdravotnictví, byl pan doc. Rastislav Maďar. Obětí byl i dlouholetý, velmi úspěšný, ředitel Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod, MUDr. Jaromír Mašek. Ten, dle slov pana exministra "nebyl dostatečně aktivní při reformě psychiatrické péče". Přitom jenom odmítal slepě vykonávat úkoly dle přání pana ministra a upozorňoval na právní i medicínské problémy s instrukcemi od ministerstva zdravotnictví.
O to víc mne překvapilo, že pan ministr se při svém odchodu pokrytecky chlubí "reformou psychiatrické péče". Pod jeho vedením, doslovně na politickou zakázku, se začala demontovat psychiatrie na sociální služby. Podobný postoj, na úrovni poučeného laika, ukázal v dalších vysoce odborných oblastech - veřejné zdraví, hygiena a epidemiologie. A to už tak viditelně, že i laická veřejnost, pochopila všechny rozumné lékaře, experty, kteří odstoupili nebo v tichosti rezignovali na práci pro ministerstvo zdravotnictví. Tady se ukazuje, že resort zdravotnictví není resortem pro "financmistra", ani legislativce, právnika, advokáta nebo služebníka politiky, ale musí tam být skutečně osobnostně odolný a odborně vzdělaný zdravotník. Vládnoucí garnitura dala dobrou lekci pokusům redukovat řízení zdravotnictví jenom na finanční toky a právní normy.
Věřím, že se odchodem pana Adama Vojtěcha vytvoří prostor nejenom pro zvládnutí epidemie, ale taky pro skutečnou reformu psychiatrie a vybudování komplexní psychiatrické péče pro děti a dorost. Prostor pro odborně podložené kroky, kde bude prioritou zásadní podpora zdravotních služeb - síť ambulancí dětských psychiatrů a dětských klinických psychologů a kde bude garantováno vedoucí postavení pedopsychiatra v péči o nemocné s duševní poruchou.
10. 10. 2019
Odstoupení:
Předseda koordinačního výboru Asociace dětské a dorostové psychiatrie
Předseda výboru sekce Dětské a dorostové psychiatrie PS ČLS JEP
Po mnoha letech tvrdé práce, kterou jsem vykonával ve svém volném čase a bez nároku na odměnu, jsem se rozhodl z této pozice odstoupit. Děkuji mnohým lidem z České republiky i ze zahraničí za podporu. Děkuji také kolegům, i z jiných oborů medicíny, hlavně za odvahu říci nahlas to, co se samotná Psychiatrická Společnost zdráhala z různých důvodů říci sama. Také děkuji za velikou podporu od rodíčů (nejenom mých) pacientů, zejména těch, kterých se tato kauza přímo týkala.
Současně děkuji MUDr. Ivanu Davidovi, CSc. za tento rozhovor pro Zpravodajství FTV Prima