ZE ŽIVOTA DĚTSKÉHO PSYCHIATRA
Jako dětský psychiatr se v ambulaci každý den setkávám s různými lidmi a řešíme společně různé situace. Abych laické veřejnosti aspoň trochu přiblížil, co všechno si my, dětští a dorostoví psyhiatři, vyslechneme během vyštření, rozhodl jsem se něktré situace zveřejnit. Samozřejmě tak, aby to nikoho nepoškodilo, nikoho neurazilo. Ale cílem je tuto naši profesi trochu odlehčit a klidně se i některým výrokům pousmát.
Zákaz mobilů ve školách a omezení sociálních sítí do 16 let:
Speciální pedagog nesouhlasil s plošným zákazem mobilů a sociálních sítí do 16ti let. Uvedl naprosto neuvěřitelný „argument“, kterým chtěl podpořit digitální technologie pro děti. V nějakém průzkumu mezi dětmi vyšlo, že „až 60 % dětí označilo AI za svého kamaráda“.
Situace, kdy dětský psychiatr nebo dětský klinický psycholog okamžitě zpozorní. Takový mozek (dítě nebo i dospělý) má kromě vytvořené závislosti také typické symptomy: je unavený, vyčerpaný, je vzteklý, nechce pracovat (učit se), má špatné vztahy, má špatnou náladu, nic ho nebaví, neumí navazovat vztahy a odmítá se vzdát své digitální drogy – dle speciálního pedagoga „kamaráda“.
Psychiatrizace ne-výchovy rodičů:
"Náš syn je doma nezvladatelný. Ve škole je unavený. Školní psycholog poukázal na úzkost nebo depresi. Syn má ve školo proto mírnější režim a úlevy."
Selhává systém neodborných odborníků ve školství, kteří rodičům a dětem místo pomoci škodí.
Maminka mého pacienta na konci vyšetření:
"Mohl byste mi dát odkazy na nějaké výchovné centrum nebo na nějakého life coache pro výchovu děti?"
Rodiče telefonicky žádají o vyšetření syna:
"Náš 15ti letý syn nechce chodit do školy, protože se bojí vysokých budov"
Pacient, 17 let, PAS:
"Děda bude slavit v listopadu dva roky smrti."