DEPRESE NEBO ZÁVISLOST NA ELEKTRONICE

Lékaři dětské a dorostové psychiatrie a dětští psychologové během covidového lockdownu registrovali nárůst hlášených depresí u dětí. Záměrně uvádím, že se jednalo o nárůst hlášení, což ale vůbec neznamená, nárůst skutečných depresí.

V dobách před internetem, chytrou elektronikou, sociálními sítěmi a hrami, neměli lidé jinou možnost, než trávit čas společně, venku, doma, u rodinného stolu. Mluvili spolu, rozebírali, co se jim povedlo, co se jim nepovedlo. Vytvářeli si sociální vztahy založené na přímé konfrontaci s jinými lidmi. V té době jsme dokázali definovat pojmy deprese, depresivní nálady, depresivní chování.

S příchodem chytré elektroniky, internetu a zejména sociálních sítí, se lidé a hlavně mladší generace, uchýlili do světa, který jim poskytoval anonymitu, zbavil je odpovědnosti za své činy a dovolil jim věci, které ten skutečný, reálný, svět nedovoluje. Začali žít virtuální život. Ten se ale v reálném světě odehrává v zavřeném pokoji, kde je vaše dítě osamocené. Úplně odstřižené od reálného světa. Od lidí, kamarádů, rodičů a rodiny.

První projevy deprese u dítěte nebo závislosti na elektronice jsou pro vás rodiče na první pohled totožné: moje dítě ztrácí sociální kontakt, moje dítě nemá žádnou motivaci, moje dítě je bez energie a stále spí, moje dítě nerado chodí do školy a do kroužků a neplní si úkoly, moje dítě se začalo sebepoškozovat.

Jak může rodič rozeznat první příznaky začínající deprese od závislosti na elektronickém zařízení?

Deprese u dětí a adolescentů

Prvním příznakem je depresivní syndrom u dětí a adolescentů. Rodiče by tyto změny v chování měli umět u svých dětí vysledovat. Z praxe vím, že rodič, který se dítěti věnuje, tráví s ním čas, mluví se svým dítětem, má aktivní zájem o to, co jeho dítě dělá, vnímá už tyto drobné změny v chování a ve školních návycích velmi přesně.

Presucidiální syndrom u dětí a adolescentů je dalším, velmi důležitým diagnostickým stupněm, který už rodič musí vnímat a musí jej s dítětem aktivně řešit. V tomto případě i rodiče, kteří z jakýchkoliv důvodů netráví příliš času se svými dětmi (například kvůli velkému pracovnímu vytížení), by si těchto příznaků měli všimnout. Nemávnout nad nimi rukou s tím, že do rána se z toho vyspí. Naopak, je třeba zvýšit pozornost a aktivitu směrem k dítěti.

Poslední pak je samotný pokus o sebevraždu. Není nikdy zkratkovitou reakcí. Předchází mu tzv. Beckovo sebevražedné trias.

Závislost dětí a adolescentů na elektronických zařízeních

V případě závislosti na elektronice, je potřeba přistupovat k problému úplně stejně, jako u klasického narkomana, závislého na drogách. Měli byste si nahlas přiznat, že vaše dítě, které nezlobí, protože si hraje, je reálně závislé na mobilu nebo počítači. To, že se tomu neříká heroin nebo pervitin, ale sociální sítě, virtuální realita, počítačové hry, je jen o názvosloví.

V mozku vašeho dítěte se dějí podobné změny, jako byste mu každý den dávali vy sami dávku tvrdé drogy, kterou mu sami seženete, zaplatíte, přinesete domů, do dětského pokoje a aplikujete. Byli byste v takovém případě spokojení s tím, jak jste skvělí rodiče, kteří dopřejí svému dítěti to, po čem nejvíce touží?

HLEDEJTE PŘÍČINY DEPRESIVNÍCH STAVŮ VAŠEHO DÍTĚTE. MOBIL? POČÍTAČ? NEBO SKUTEČNÁ DEPRESE?

Závislost na elektronických zařízeních = závislost na drogách

Vznik závislosti v obecném kontextu je naprosto stejný v obou případech. Stačí jen zaměnit slovo „droga“ za „činnost“ (aktivita na sociálních sítích, hraní her).

Nejdříve se „droga“ / „činnost“ aplikuje (začínají hrát hry nebo pouští sociální sítě). Nastupuje akutní účinek „drogy“ / „činnosti“ (dostaví se pocit štěstí). Mozek se naučí toleranci „drogy“ / „činnosti“. Po odejmutí „drogy“ / „činnosti“ (vezměte závislému dítěti z ruky mobil / tablet nebo mu vypněte PC) přichází projevy abstinenčního syndromu. Následně se mozek zotavuje z neuroadaptace, která vznikla po aplikaci „drogy“ / „činnosti“ a vrací se pomalu zpět do normálního stavu. Další aplikací „drogy“ / „činnosti“ se koloběh zase rozbíhá.

Všimli jste si, že tyto typické procesy ukazují, že se z toho koloběhu dá vystoupit? Mozek se umí vrátit do normálu. Stačí pak jen "drogu" neaplikovat znova.

Závislost u dětí a adolescentů na elektronice a její projevy

Po přečtení typických příznaků závislosti u dětí a adolescentů (nejen), se reálně zamyslete nad tím, zda právě tyto nesledujete u vašeho dítěte v situaci, kdy mu odepřete přístup k elektronickým zařízením (mobil, tablet, počítač), respektive když mu odepřete přístup k sociálním sítím nebo hrám. Extrémní projevy agrese, ubližování sobě samotnému nebo vám, rodičům, hysterické záchvaty, odmítání jakéhokoliv kontaktu. Cokoliv nestandardního a neúměrného dané situaci, na co si vzpomenete.

Dnes je již samozřejmostí, že počítače jsou běžně využívané pro vzdělávání. Proto je třeba odlišovat účely použití elektroniky. Určitě poznáte rozdíl v nadšení vašeho dítěte, když mu řeknete, že může použít PC a internet k napsání slohové práce nebo když dostane svolení, aby hrálo hry.

ZÁVISLOSTÍ SE ROZUMÍ: dlouhodobý a trvalý vztah k někomu nebo k něčemu, vycházející z pocitu silné touhy nebo potřeby tuto touhu uspokojit. Takový stav ovlivňuje jednání závislého člověka a omezuje jeho svobodu.

Typické příznaky již vzniklé závislosti

Craving, nebo-li bažení po dané „droze“ nebo „činnosti“.
Ztráta kontroly nad užíváním „drogy“ / „činnosti“.
Odvykací stav
- Psychický: úzkost, nervozita, poruchy spánku a soustředění, depresivní nálada
- Fyzický: třes, pocení, zrychlený tep, bolesti břicha, hlavy či kloubů.
Pokud je „droga“ / „činnost“ závislému odepřena, ihned se dostaví nepříjemné pocity a podrážděnost.
Omezené zájmy závislého (nikam nechodí, nic ho nezajímá, nemá chuť k aktivitám).
Zanedbávání povinností (učení, domácí úkoly, pomoc v domácnosti, kroužky).
Závislý pokračuje v užívání „drogy“ / „činnosti“ i přesto, že existují zjevné důkazy o tom, že si tím škodí.

NETOLISMUS – závislost na virtuálních drogách

Poprvé byl tento pojem definovaný v roce 2000. Odhaduje se, že v Česku trpí netolismem až 4 % mladistvých mezi 16–29 rokem. Nejčastější druhy jsou: hraní online her, internetové nakupování, sázení, sledování videí a prohlížení fotografií, nadužívání sociálních sítí, online seznamek či pornografických stránek.

Komplikace spojené s netolismem:

Ztráta kontroly nad časem (brzy vstává nebo ponocuje, aby mohl být déle online).
Poruchy soustředění.
Nepravidelnost v jídle.
Pocity prázdnoty, když člověk není u počítače či telefonu.
Narušené vztahy s rodinou či přáteli.
Stres a sedavý způsob života zvyšuje riziko nemocí srdce a cév.
Poškození zraku a páteře.
Poškození chrupu (hráči her pijí v nadměrné míře sladké energy drinky).

Co na závěr? Musíte přeci se závislostí vašeho dítěte, na elektronických zařízeních, aktivně pracovat. Umíte ji už rozeznat od skutečné deprese. Teď je potřeba se soustředit ne na řešení důsledků (dítě je unavené, nic ho nebaví). Musíte vyřešit příčinu tohoto stavu. Takto ke všemu přistupují lékaři. Musíme léčit příčiny. Řešení důsledků je z podstaty věci dlouhodobě neúčinné, protože problém zůstává neléčený.

Rozhodli jste se závislost na elektronice vašeho dítěte řešit

Dokázali jste rozpoznat rozdíl depresivního syndromu od klasického elektronického narkomana, který tráví většinu dne s mobilem v ruce nebo je zavřený v pokoji u počítače. A pozor, velmi často, když vy usnete únavou po celém dni, váš elektronický narkoman je dál aktivní na mobilu nebo PC, do pozdních nočních hodin a velmi často až do brzkých ranních hodin, a to zejména hraním her, protože na sociálních sítích se toho tolik například ve 3 hodiny ráno neděje. Dokázali jste si vy sami přiznat, že vaše dítě má vážný problém, který jste nedokázali včas, jako zodpovědný rodič, odhalit.

Řešení je velmi jednoduché – ELEKTRONICKÝ DETOX. Žádný chytrý telefon, žádné hraní her na PC, úplný zákaz všech forem sociálních sítí. VYDRŽTE TO, VY I VAŠE DÍTĚ, 3 MĚSÍCE. A uvidíte ty obrovské změny, které u vás doma nastanou.

Změny po elektronickém detoxu, které sleduji u svých pacientů

Dítě zjistilo, že nepotřebuje sociální sítě a hry
Dítě je mnohem více aktivní a energické, najde si koníčky
Výrazné zlepšení prospěchu ve škole
Celková nálada v rodině je uvolněná a všichni členové se naučí trávit volný čas společně
Rodiče jsou nadšení a spokojení, nejsou ve stresu

Extrémním příkladem, ale v dobrém slova smyslu, je jeden z mých pacientů, 13 letý kluk, který se po odložení chytrého telefonu, na 3 měsíce, už k němu nevrátil. Poprosil rodiče o klasický tlačítkový telefon, který mu stačí na sms a telefonování s rodiči a kamarády. Veškeré další možnosti internetu a online světa využívá přes počítač. Naučil se sám regulovat čas na počítači. Tento 13 letý kluk mi řekl „pane doktore, cítím se teď mnohem svobodnější. Chodím ven a na tréninky. S mamkou a s taťkou si teď hodně povídáme a baví mě to i ve škole“. Toto je pohled na „svobodu“ očima 13 letého kluka. Nezapomínejte, že vaše dítě vidí svět úplně jinak, než vy.

Velmi důležitá je proaktivní regulace času s elektronikou. Učte vaše děti odpovědnosti a využijte k tomu právě elektronická zařízení. Otočte jejich rizika a nevýhody ve výhody a udělejte z nich nástroje, které vaše dítě budou rozvíjet nejen pasivně, ale i aktivně. Chcete příklad? Podle věku (1 hodina, 2 hodiny, 3 hodiny denně) může dítě užívat elektroniku. Ale počítá se do toho jak hraní her, tak pracovní povinnosti (škola, seminárky, hledání podkladů pro učení a další). Dítě tímto naučíte hospodařit s časem a určovat si priority. Nesplní kvůli hraní a chatování s kamarády domácí úkol? Má smůlu, dostane z domácího úkolu za 5. Chytrý telefon, ani počítač by neměly být samozřejmostí, neměly by fungovat jako forma odměny. Měly by být součástí běžného života a jejich využití by se děti měly učit korigovat a využívat je k vlastnímu rozvoji. Na vše ostatní stačí jít s kamarády ven nebo s rodiči na procházku nebo si společně zahrát třeba deskovou hru.

Sociální sítě a online hry jsou pro děti a adolescenty rizikové

A nakonec přidávám čísla, abyste si udělali představu o tom, jak velké riziko představují ony sociální sítě a online hry, během kterých vaše dítě „nezlobí“. Vycházím z velmi dobře zpracované Zprávy o digitálních závislostech v České republice 2022.

29,0 % žáků ZŠ hraje více než 2 hodiny denně počítačové hry. 14,5 % hraje denně déle než 4 hodiny!
44,0 % žáků SŠ hraje více než 2 hodiny denně počítačové hry. 12,2 % hraje denně déle než 4 hodiny!

50,1 % žáků ZŠ je na sociálních sítích déle, než 2 hodiny denně. 25,9 % je na sociálních sítích déle, než 4 hodiny denně!
68,6 % žáků SŠ je na sociálních sítích déle, než 2 hodiny denně. 43,4 % je na sociálních sítích déle, než 4 hodiny denně!

Riziko v online hrách pod názvem Lootbox

Ve studii z roku 2018 uváděli hráči digitálních her důvody, které je vedou k hraní her. Všimněme si, že tzv. „nehráči“ skutečně hrají proto, aby se odreagovali. Přišli na jiné myšlenky.

Nejzajímavější je ale světle zelená barva, která reprezentuje hráče závislé na hraní. Přímo chci upozornit na důvod s názvem „Nákup lootboxu“. Že nevíte, o co jde? Věřte, že vaše dítě právě po tomto prahne úplně nejvíc.

Přestože v grafech níže to tolik zřetelné není, úplně jiný rozměr tato čísla dostanou, když pochopíte význam a kontext. Nákup lootboxu je totiž nákup krabičky s "tajným" herním vybavením". Pro hráče to znamená, že v jejich hře si nakoupí předem neznámé vybavení nebo pomůcky pro hru. Podstatou je, že obvykle narazí na vybavení průměrné, ale čas od času v lootboxu najdou vybavení, jehož hodnota může být při jednotlivém nákupu vyšší, než ta, kterou zaplatili za celý lootbox. Tady spočívá podstata problému závislosti na online hrách.

Dítě si ze začátku pár krát otevře / koupí = vy zaplatíte = skvělý lootbox. To jej nabudí a chce dál hrát a nakupovat, vy vidíte, že to asi je fajn, tak platíte dál. Ale přeci by nikdo nevěřil tomu, že vybavení je generované náhodně. Není. Generují ho velmi složité algoritmy, které hráče umí udržet na hraně toho, kdy je hra přestává bavit, začnou omezovat čas hraní a ejhle, nakoupí lootbox, jehož vybavení je „jako na zavolanou“. A herní aktivita se znova rozjede (vzpomeňte si na úplný začátek tohoto článku na koloběh závislosti). Že to někomu z vás připomíná podstatu hazardu. Například hracích automatů? Anebo vám to dokonce připomíná drogového dealera, který si najde svého narkomana? Ze začátku ho navnadí dobrou cenou, pak ho chvíli nechá v nejistotě, než mu znova dodá vytouženou drogu. Ano, zcela správně. Už chápete, co jako rodiče děláte? Platíte vaším dětem virtuální herní automaty, jste jejich sponzory pro virtuálního dealera a jste šťastní, jak je to baví. Virtuální realita v reálném světě. Rodiče podporují vlastní děti v závislosti a to denně a několik hodin a ještě to s nadšením platí. A všimněte si, že právě lootboxy jsou pro nehráče a bezproblémové hráče zcela nepodstatné. Nejsou závislí.

MĚJTE DOMA ZVÍDAVÉ A ŠÍKOVNÉ DÍTĚ, KTERÉ SI UMÍ HRÁT S ELEKTRONIKOU A VYUŽÍVAT JI NA MAXIMUM.